Další rozhovor do naší mozaiky Mothermood přinášíme s Julianou (30), maminkou dvou dětí (4 a 1,5) a zároveň bohyní kvasu a chleba. Julianu alias Maškrtnici sledujeme už pár let – vedle pana Cuketky to byl jeden z prvních blogů o jídle a pečení, který jsme kdy sledovali. A protože se postupem času Julianě narodily dvě děti, zajímalo nás jak dokázala svoji práci s dětmi propojit a jak se na mateřství dívá svýma očima. Mothermood příběhy se pro nás hodně odehrávají doma, takže Julianě děkujeme za možnost nahlédnout do zákulisí, kde se připravuje ten nejlepší chleba na světě, ale taky se tam dobře staví puzzle.

Jaká byla realita vs představy o mateřství?

Naštěstí docela dobrá! Teda – přirozeně realistická až mírně pesimistická. Mám dvě starší sestry, 3 mladší sourozence, dělala jsem hlídačku dětí… Zatímco můj muž byl jako nehlídač toho názoru, že vlastní děti jsou snazší materiál, já věděla, že ne. Není je komu večer vrátit :). Takže ne, nejsem ten typ, co by říkal počkej až tohle a tamto, s dětmi už si života neužiješ, ale rozhodně jsem neměla představu nonstop spících dětí.

Poradil ti někdo jak na to? Máma, kamarádka? Jakou nejlepší radu jsi dostala?

Pomohlo mi okukování ostatních, zvlášť těch klidnějších matek v okolí. Do začátku jsem věděla, že si musím dát aspon měsíc-dva klid, abych přežila šestinedělí. Že si mám domluvit případné aktivity na později, až se uvidí, co miminko – abych se zbytečně nestresovala nějakým praštěným termínem. Tuhle radu teda dávám i všem kolem – je dost možné, že bude miminko nenáročné, ale na první dva měsíce si naplánujte absolutní volno. Nespoléhejte na to, že „přece 18 hodin spí“.
Když se ukáže, že jo, tak skvělý, pusťte se do svých zálib a prací! Ale je škoda se deadliny trápit, když řešíte moc nebo málo mlíka a miminko řve.

Jak dlouho ti trvalo se v mateřství najít?

Pořád se hledám. Miluju děti, snědla bych je láskou, ale kolem páté večerní mi většinou už dochází trpělivost a slyším ze sebe svoji mámu a všemožné její plané výhrůžky, jakkoli si sama zním legračně :). Mateřství a hledání svojí role je nekonečný proces.

Kdy jsi začala zase pracovat a jak jsi rozdělila čas mezi děti a rodinu? Zapojil se partner, rodiče, chůva?

S prvním jsem kolem druhého týdne pomáhala s některými aktivitami svým rodičům, ale svoje kurzy až kolem 4. měsíce, kdy bylo miminko hlídatelnější. Staral se buď muž, nebo prarodiče a šlo o jednorázové kurzy. Stabilní hlídání se našlo až po 4 letech a pořád má dost výpadky.
S druhým jsem bohužel nestihla pár věcí dodělat před porodem a tak jsem už z porodnice editovala články, které bylo potřeba dodělat. První kurz byl někdy kolem 2. Měsíce, to jsem jela i na cestu na východní Slovensko kvůli jedné výstavě… Nicméně s druhým miminkem je všechno jinak, beztak si neodpočinete, protože vás ve chvíli spánku malého potřebuje větší, takže to je prostě nikoli jiná kapitola, ale celkově kniha :).

Co ti nová zkušenost být matkou přinesla do mé vlastní práce?

Ještě větší zmatek a zpoždění! Ale ne, naučit se žonglovat s časem a různě ho ohýbat.

Jak hodnotíš nastavení dnešní doby versus pracující matky? Jaký je podle tebe hlavní posun oproti době, kdy jsme samy byly děti?

Myslím, že se snažíme být dokonalé kontaktní, eko matky, dokonalé hospodyně a některé z nás i výkonné manažerky, pracovnice a sexbomby. Ale bohužel, všechno dohromady mít nejde a tak trochu narážíme s nesplnitelnými očekáváními.

Když čteme doporučení ženám sto let zpátky, platilo srdečné “buď superženou” i tehdá, ale zas se nepočítalo s jejich prací mimo domov. A před 30 a více lety se zase maličké děti dávaly běžně do jeslí velmi různých kvalit, popřípadě babičkám (ale například naše máma nás, mladší děti měla převážně bez školek doma a babičky měla 500–800 km vzdálené, takže žádná velká pomoc). Každá doba má něco, myslím, že dnes hodně akcentujeme osobnější přístup k dětem a to je dobře.
Bordel a práce případně počkají.

Co by ženám, matkám, pomohlo v této době?

Neklást na sebe ani ostatní nereálná očekávání. Podělit se o povinnosti s mužem, pokud je nablízku. Pokud mi vyhovuje být na všechno sama a být fulltime hospodyně, pak skvěle, ale není žádná ostuda to mít tak, že se na starosti s dětmi a domácnosti podíli oba. A ne, to, že je jeden doma s dětmi není „že se flákal“.

Ani jesle, chůvu nebo školku nepovažuju za nic špatného – pokud jsou pod dobrým zřizovatelem, dětem vyhovují a rodičům pomůžou se nezbláznit.

Dost by pomohlo, kdyby rodiče měli víc možností vzdělávání dětí, než přeplněné školky, kam můžou dát skoro 5leté děti – a oproti tomu soukromý sektor za peníze, které ani nevydělají. Obecně (předškolní) školství a jeho rozvoj považuju za extrémně důležitý faktor pro to, aby se všem žilo lépe a klidněji.

Obdivuju rodiče, kteří vzdělávání zvládají doma dlouhodobě a ze své vůle, to je skvělé, ale jsem hrozně vděčná za to, že mi občas s dětmi někdo pomůže. Říká se „It takes a village to raise a child“ a s tím souhlasím – ať už školku, širší rodinu nebo jinou komunitu považuju za zásadní, sami bychom to nezvládali.

Co jim naopak nepomáhá?

Milion rad typu „za nás se to dělalo takhle“. Slíbit hlídání a zrušit to (zas ta očekávání!).

Jak rodičovství prověřilo náš vztah s partnerem?

Hodně! Děti rozhodně nejsou vteřinové lepidlo vztahu. Času najednou extrémně ubude, s naším první dítětem jsme chodili spát oba úplně vyřízení v 11 večer, kdy konečně usnula, fakt nebyl čas nějak randit…
Nakonec se to ale nějak utřepalo. Dokáží dojmout a svým způsobem i podržet nás tou nekonečnou láskou a krásou, co v sobě mají. Nic lepšího jsme nevyrobili a denodenně se nimi spolu kocháme.

Na sítích máš hodně sledujících, dohodly jsme se, že nebudeme fotit obličeje dětí. Jaké problémy tvoje „známá“ tvář může přinést, když se staneš matkou a jsi aktivní na sociálních sítích?

Já je občas dávala, hlavně starší Ž., ale časem mě to začalo nějak znervózňovat, takže jsem přešla do módu „radši skoro nic“. Když začnou lidi děti poznávat i bez mojí přítomnosti, je to pro nás trochu nepříjemné, takže si je radši necháme víc pro sebe :).
Píšu a mluvím hlavně o jídle a ráda bych, aby to tam zůstalo, takže vlastně ani není potřeba – jakkoli mě někdy svrbí ruce, protože jsou strašně roztomilé!

Děkujeme za rozhovor

Pokud byste se chtěli dozvědět o Julianě víc, koukněte k ní na web, pusťte si její podcast Ve vlastní sťávě nebo se přihlašte na jeden z jejích kurzů.

Za krásný, přirozený make-up děkujeme Líčírně

A pro maminky v běhu máme super tip: úplně nás nadchlo kouzelné multilíčidlo, které lze aplikovat na rty, tváře i oči. Co víc si přát! 🙂 

Je povoleno smát se
i brečet. Jsme
jeden tým.


Mothermood – feel like you need…