S radostí vám představujeme naši kolegyni v Mothermood: Veronika Adamcová (38) je maminka dvou dětí (6 a 4) a zakladatelka značky Brandstylist.cz, grafického studia pro kreativní podnikatelky. S Veronikou nás pojí letité přátelství a když se nám narodily děti, přirozeně jsme naše zkušenosti sdílely bez příkras. Společně jsme hledaly cesty, jak zvládat mateřství a přitom najít čas na práci, která nás baví a naplňuje. O radostech i strastech mateřství  jsme ale chtěly hovořit i s dalšími ženami a měly jsme a stále máme potřebu mluvit na toto téma nahlas. Aby se novým matkám kloubil rodinný a pracovní život třeba zase o fous lépe než nám.

Jaká byla realita vs představy o mateřství?

Tak představy jsem samozřejmě měla značně iluzorní. Mateřství pro mě bylo trochu šok, přestože jsem se na děti strašně těšila. Zaskočilo mě už to, že tím porodem, který samozřejmě je vyčerpávající, aspoň tedy ten první, tak že tím to nekončí. To je začátek. Hodně jsem se soustředila na přípravu k porodu, takže pak příjezd domů a první odjezd manžela mimo domov, kdy miminko křičelo ještě v autosedačce a já brečela na záchodě, u toho jsme na sebe koukali, ale ani jeden jsme prostě nevěděli… Takhle zpětně se tomu směju samozřejmě, ale je to takový příznačný obraz pro celý ten začátek mého mateřství. Syn pak se na mě začal docela pozdě smát, takže jsem se snažila krmit a celkově obstarávat takové permanentně naštvané miminko, to člověku nepřidá. Micméně nějak jsme to zvládli. Zásadně mě ale zaskočila jiná věc. Žena vlastně stejně jako muž studuje, pak pracuje, vydělává nějaké peníze, je zvyklá se o sebe postarat. A najednou jako když utne. Je ve srovnání s tím životem před dětmi úplně závislá a zranitelná. Navíc společnost je pořád nastavená tak, že se od ženy čeká, že současně s miminkem obstará komplet domácnost a zajistí stravu a čisté prádlo. Takže pak může dojít k různým překvapením na obou stranách. Vyrůstala jsem jen s maminkou, takže „tradiční“ rozdělení rolí jsme logicky nepěstovaly. Různá očekávání jsme si s partnerem museli vyříkat. Myslím ale, že jsme to vyladili až teď, kdy jsem začala znovu pracovat a generovat nějaký svůj výdělek, což je hodnota, kterou muž na rozdíl od péče o rozvoj dítěte umí bez problémů vyhodnotit a nějak si zařadit. Některé práce jsou prostě takové méně viditelné a vlastní zkušenost nenahraditelná.

Jak nastavit péči o děti a domácnost a u toho pracovat?

Tohle asi cítí každý jinak a taky děti jsou různé. Můžu sdílet vlastní zkušenost. Pracovala jsem trochu i průběžně, ale celkově toho času moc nebylo a já jsem nebyla v situaci, kdy bych musela nějaké podnikání udržovat, takže jsem prostě dělala, jen když to šlo. Zlom nastal před 3. narozeninami mladší dcerky, kdy jsem už uvažovala o seriózním návratu k práci. Nějakou dobu jsem se na to mentálně chystala, předpokládala jsem, že obě děti budou ve školce a já budu zase normálně fungovat jako předtím. Shodou okolností se ten začátek Brandstylist.cz kryl se začátkem epidemie, takže se nakonec žádná pohoda – oba ve školce, já u počítače – nekonala. Začínala jsem po večerech, mojí výhodou byla relativně dobrá příprava, možnost začít svépomocí a touha to zrealizovat. Dost jsem to všechno drtila, abych naplnila svou představu. A pak mi došlo, že jsem si z toho udělala vlastně takový bič a zároveň mě to drželo při smyslech v té šílené situaci protkané lockdowny. Nicméně zpět k otázce. Samozřejmě platí, že když chceme začít dělat něco dalšího, někde jinde musíme ubrat. Dva velké balíky práce jsou děti a domácnost. Na obojí si lze najmout pomoc a to jsem taky zkusila. Minimálně ze začátku je to k nezaplacení. Děti jsem měla necelé dva roky po sobě, takže zásadní průlom pro mě znamenal taky dvojkočár. To bylo tedy s malými dětmi. Při rozjezdu podnikání v covid době jsem naopak neměla po ruce ani babičku, stala jsem se, myslím, mistryní improvizace a flexibility. Vzala jsem to tak, že když jsme pořád všichni doma, musíme se prostě domluvit i s těmi relativně malými dětmi a že si vzájemně musíme všichni vyjít vstříc, jinak to nebude fungovat. Naštěstí nás ta výjimečná situace spíš semkla. Měli jsme takové časové bloky, které se celkem dodržovaly. Chvíli se něco tvořilo, chvíli se šlo ven, mezitím se tedy vařilo a pracovalo a samozřejmě koukalo na pohádky. No takhle když to říkám, zdá se mi to neuvěřitelné, že to fungovalo.

Jaké služby je dobré si zajistit? Úklid? Hlídání? Anebo jak máme doma rozdělené role, stará se i tatínek?

Jedním ze šoků mateřství pro mě samozřejmě bylo, že matka je na to nakonec sama. Ať má jakoukoliv pomoc, všichni to nakonec můžou zrušit, každý může onemocnět. Matka bývá ten poslední článek. Placená pomoc je rozhodně výhodná v tom, že nejde o laskavost. Na jedné straně služba a na druhé peníze můžou být příjemnější, než se donekonečna dohadovat s členy rodiny. My jsme ty pomoci chvíli měli a bylo to skvělé. Teď už mi to připadá nějak lépe zvládnutelné, ale to malé miminko je opravdu na to, jak vlastně málo potřebuje, hodně časově náročné, takže každá ruka v domácnosti nebo i dovezené jídlo se počítá. Rozhodně je fajn, když děti chvíli zabaví někdo jiný, myslím i pro děti, mají nové podněty, nové aktivity. Bohužel už to nefunguje jako dřív, že je vždycky někdo po ruce, mateřství je z kraje osamělá záležitost, takže je skvělé, že tyhle služby jsou relativně dostupné. Odpověď na druhou otázku: role si stále přerozdělujeme, průběžně se to vyvíjí. Okolnosti se mění, děti rostou. Mám radost, že jsme schopni spolupracovat a vyjít si vstříc, dopřát si i nějaké „volno“, aniž bychom si vzájemně vyčítali, že někde něco není hotovo. Teď myslím, že máme starosti kolem dětí a domácnosti rozdělené opravdu tak, že nám to oběma celkem vyhovuje. Jsem za to vděčná.

Co bys sama sobe zpětně poradila s tou zkušeností?

Sjednat si pomoc, aktivně vyjednávat s partnerem a okolím, nebýt na sebe zbytečně tvrdá a vydržet ten náročný začátek, bude to lepší. Mít oči a srdce otevřené, je to velká škola. Taky neposlouchat každého chytráka, co jde kolem. 😉 Při návratu k práci pak ovládnout strach a ujistit se, že i nadále mám co prodat. (Nejen) v nouzi vyhledat pomoc specializovaných terapeutek nebo kouček, které pomáhají ženám s typickými problémy jako je snížené sebevědomí, ladění pracovního a rodinného života apod.

Jakým bych chtěla být rodičem?

Trpělivým, chápavým, respektujícím, poznávajícím. Podporujícím. Vděčným a spokojeným.

Je povoleno smát se
i brečet. Jsme
jeden tým.


Mothermood – feel like you need…